Stejně tak jako měď, tak i hliník je považován za výkupní komoditu, která zažila období své slávy i úpadku. Důvod výkupu kovů je jasný, pro společnosti, které z kovů vyrábějí, je levnější koupit čistý zdroj hliníku, nežli platit za jeho náročnou a drahou těžbu.

Cena hliníku byla nejvyšší v dobách, kdy byl hlavním elektroinstalačním materiálem, tehdy se jeho poptávka stále zvyšovala a častěji byl využíván ve všech sférách. Od té doby zažívá hliník lehký úpadek. Hliník je stále nesrovnatelně využívanější, než měď a důvodem není hojnost využití, v něm hliník měď předčí, ale především bohatý výskyt. V zemské kůře jsou zásoby hliníku na několik století dopředu není tedy důvod ho považovat za cenný kov a stejně se k němu přistupuje na trhu.

Komodita na burze a ve výkupnách

S hliníkem se neobchoduje tak, jako s ropou či zlatem, jelikož na něm nelze nikdy obchodováním zbohatnout. Jeho cena je poměrně stálá a to není pro makléře příliš dobrou zprávou. Je to dobrá zpráva pouze pro výrobce, ti jsou spokojeni, že se nemusí obávat příliš prudkých změn, které by jim navýšily náklady na výrobu. Cena hliníku se celosvětově hodnotí v dolarech, ovšem evropský trh cení tuto komoditu v Eurech. Vývoj cen za posledních deset let je důkazem, že se hliník stále drží na svých stálých cenách.

Před deseti lety, tedy v roce 2004, byla cena hliníku na trhu 202 € za 100 kg, nyní je to 234 € za 100 kg, nárůst je tedy pouze mírný. Zajímavé je to v porovnání například s mědí, která za stejné období podražila o více než 200%.

Komodita je stále úspěšná i ve výkupnách, postarala se o to především ekonomická krize, díky které se ovšem snížila cena výkupu, ta se již mnoho let pohybuje v České republice v průměru mezi 20-35 Kč za kilogram, v zahraničí to bývá obvykle více. Popularitu výkupu zajišťují především polotovary, které jsou dostupnější než u jiných kovů. Jedná se o další z důkazů, že současná společnost již s hliníkem žije dlouhou dobu a ani si neuvědomuje, kolik se ho v naší blízkosti vyskytuje a jak nám každý den usnadňuje život.